B2: Vondráček hraje Brahmse

Johannes Brahms
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83

Dmitrij Šostakovič

Symfonie č. 10 e moll op. 93Brahms a Šostakovič. Dva nepopiratelní velikáni, kteří posunuli hudební vývoj o notný kus dál. A dva světově proslulí interpreti, šéfdirigent JFO Vasilij Sinajskij a rezidenční sólista Lukáš Vondráček, kteří v jejich partiturách nacházejí nová poselství. 
Brahms ve svém Druhém klavírním koncertu nepředepsal sólistovi samoúčelné virtuózní pasáže, složitost koncertu spočívá spíše v pochopení hudby samotné, a to při zachování mimořádné technické obtížnosti. Koncert je na dobu svého vzniku výjimečně dlouhý. To jsou důvody, proč byl klavíristy poněkud opomíjen a dodnes se pro každého sólistu stává doslova výzvou. 

Vytvoření Šostakovičovy Desáté symfonie předcházela významná dějinná událost – smrt J. V. Stalina v roce 1953. První náčrtky podle všeho vznikaly ještě v době stalinského teroru. „Stalina jsem zobrazil ve své další symfonii, desáté. Napsal jsem ji hned po Stalinově smrti a nikdo ještě neuhádl, o čem je. Je o Stalinovi a stalinských letech. Druhá část je Stalinův hudební portrét.” Ve třetí větě pak autor pracuje se dvěma hudebními kódy – s vlastními iniciálami DSCH (ty použil i v jiných skladbách) a se jménem Elmíry Nazirovové (E La MI Re A), která byla v té době jeho studentkou.