Autorské čtení z knihy Bipolární, ale pyšná

Autorské čtení z knihy Bipolární, ale pyšná

Dobrý den / ahoj, moje jméno je Anet Freibergerová a narodila jsem v roce 90 v České republice. Rostla jsem jako krásná, bystrá, společenská holčička s velkým nadáním na učení Na přelomu května a června roku 2005 přišel během pár dnů velký zvrat. Moje první zkušenost s psychózou. Těžká deprese. O šestnáct měsíců později, když mi bylo patnáct přišla do extrému vyhrocená mánie. Dneska jsem už profík v rozpoznávání a překonávání depresí a mánií, ale když přijde další epizoda prožívám to jakoby se to stalo poprvé. Rok 2016 pro mě byl speciální. Po šesti letech mi bylo vysazeno lithium. Byla jsem velmi šťastná, bylo to jako by mi moje lékařka řekla, že už jsem úplně zdravá. Vzali mi můj jed, chemickej prvek pro můj mozek . Do měsíce jsem se dostala pro brutálního psychosomatického hororu a deprese. Od té doby se mi střídají lehké deprese a hypománie. Tohle období bylo pro mě natolik inspirativní, že se mi v hlavě začaly skládat jasné vzpomínkové útržky jako puzzle. Přesně v tom znění v jakém je automaticky pisu. Jedné prosincové neděle jsem vstala po probdělé noci nad ránem z postele a začala psát. Sypalo se to ze mě strašně rychle a cítíla jsem u toho nezvykle uvolněně. Postupně jsem své rozpracované psaní dávala číst své rodině a přátelům. Zdálo se mi, že mi to ještě víc zlepšuje moje vztahy. Dávám chápat nepochopitelné. Řeknu Vám o bipolární poruše, medikamentech a kusu života v psychiatrické léčebně úplně všechno. Během několika málo měsíců jsem byla schopná prožít tak neskutečný rozsah emocí jako někdo z vás ne za celý život. A to neni výlučně negativní . Nechám Vás nahlédnout do jedné pomatené pohnuté mysli a do duše, srdce a hlavy jedné obyčejné mladé ženy s ještě obyčejnějšími touhami a přáními. Zjistíte, že pravé šílenství je to nejhlubší dno, kam až se lidská osobnost může dostat. V depresi bych si nechala amputovat všechny končetiny jen proto, aby to polevilo. V mánii bych klidně skočila z věže, aby to nikdy neskončilo. Od ledna 2017 jsem přesvědčená o tom, že mám vydat knihu. Ráda bych si ji dala k mým sedmadvacátým narozeninám. Na znamení toho, že do klubu 27 rozhodně nepatřím. Na prvotinu je moje zpověď rozhodně přespříliš intimní a syrová, ale tohle jinak napsat nešlo. A tak to zkouším na hithit s Vámi. Pokud se mi nepodaří získat dostatečné finanční prostředky na vydání knihy, ráda bych touto cestou poděkovala alespoň své rodině za to, že mě učila nebát se, vidět i lepší budoucnost a za to, že mě držela za ruku při mých trnitých cestách. A svým přátelům za to, že mě nikdy ani náznakem nehodili za zenit a neustále mě alespoň pocitově vlečou nahoru. Čtěte pozorně, ale ne jedním dechem, prosím. Přemýšlejte. Udělejte si obrázek jaký chcete. Suďte, nesuďte. Nechám to jen a jen na Vás. Já už mám jasno – BIPOLÁRNÍ, ALE PYŠNÁ. S láskou, úctou a velkým dík – Anet


Hello / Hi, my name is Anet Freibergerová and I was born in the year of 90 in the Czech Republic. I grew as a beautiful, smart, sociable girl with a great talent for learning. At the turn of May and June 2005, within a few days, a big twist came. My first experience with psychosis. Severe depression. Sixteen months later, when I was fifteen, an extreme acrimonious mania came. Today, I'm already a pro at recognizing and overcoming depression and mania, but when another episode comes it is like for the first time. The year 2016 was special for me. After six years I stopped taking lithium. I was very happy, it was as if my doctor told me that I'm completely healthy. They took my poison out of me, a chemical element for my brain. Within a month I got into the brutal psychosomatic horror and depression. Since then a light depression and hypomania have alternated. This season was so inspiring to me that my head started to put together clear commemoration shreds like a puzzle. Exactly as they are I automatically write. One Sunday in December after a sleepless night I got up from my bed and began to write. It spoted out of me very quickly and I felt unusually relaxed. Gradually I gave to read this unfinished writing to my family and friends. It seemed to me that it improves my relationships. I give to understand the incomprehensible. Let me tell you everything about a bipolar disorder, medications and a piece of my life in a psychiatric hospital. Within a few months I was able to experience so unreal range of emotions as some of you isn´t in a lifetime. And it is not wholly negative. I'll let you peek into one crazed troubled mind and the soul, the heart and the head of an ordinary young woman with even more ordinary desires and wishes. You'll find that the true madness is the deepest bottom of how far the human personality can get. Depressed, I'd let amputate all my limbs just for a relief. In mania I would gladly jump from a tower so it would never end. Since January 2017 I have been convinced that I have to publish a book. I'd like to give it to me to my twenty-seventh birthday. On a sign that I definitely don´t belong to the club 27. As my first novel, this confession is certainly too intimate and raw, but it couldn´t be writen differently. And so I am trying the hithit with you. If I couldn´t get sufficient funding for the publication of the book, I would like to take this opportunity to thank my family at least that has taught me not to be afraid, to see a better future and for holding my hand on my thorny paths. And my friends for that, they never throw me beyond a zenith and are dragging at least emotionally me up. Read carefully, but not in one breath, please. Think about it. Take a picture of what you want. Judge, do not judge. I leave it entirely up to you. I'm already clear - BIPOLAR BUT PROUD. With love, respect and big gratitude - Anet
g. At the turn of May and June 2005, within a few days, a big twist came. My first experience with psychosis. Severe depression. Sixteen months later, when I was fifteen, an extreme acrimonious mania came. Today, I'm already a pro at recognizing and overcoming depression and mania, but when another episode comes it is like for the first time. The year 2016 was special for me. After six years I stopped taking lithium. I was very happy, it was as if my doctor told me that I'm completely healthy. They took my poison out of me, a chemical element for my brain. Within a month I got into the brutal psychosomatic horror and depression. Since then a light depression and hypomania have alternated. This season was so inspiring to me that my head started to put together clear commemoration shreds like a puzzle. Exactly as they are I automatically write. One Sunday in December after a sleepless night I got up from my bed and began to write. It spoted out of me very quickly and I felt unusually relaxed. Gradually I gave to read this unfinished writing to my family and friends. It seemed to me that it improves my relationships. I give to understand the incomprehensible. Let me tell you everything about a bipolar disorder, medications and a piece of my life in a psychiatric hospital. Within a few months I was able to experience so unreal range of emotions as some of you isn´t in a lifetime. And it is not wholly negative. I'll let you peek into one crazed troubled mind and the soul, the heart and the head of an ordinary young woman with even more ordinary desires and wishes. You'll find that the true madness is the deepest bottom of how far the human personality can get. Depressed, I'd let amputate all my limbs just for a relief. In mania I would gladly jump from a tower so it would never end. Since January 2017 I have been convinced that I have to publish a book. I'd like to give it to me to my twenty-seventh birthday. On a sign that I definitely don´t belong to the club 27. As my first novel, this confession is certainly too intimate and raw, but it couldn´t be writen differently. And so I am trying the hithit with you. If I couldn´t get sufficient funding for the publication of the book, I would like to take this opportunity to thank my family at least that has taught me not to be afraid, to see a better future and for holding my hand on my thorny paths. And my friends for that, they never throw me beyond a zenith and are dragging at least emotionally me up. Read carefully, but not in one breath, please. Think about it. Take a picture of what you want. Judge, do not judge. I leave it entirely up to you. I'm already clear - BIPOLAR BUT PROUD. With love, respect and big gratitude - Anet

Místo konání akce: Stara Synagoga, Třebíč
Datum začátku akce: 10. Června 2017 17:00
Datum ukončení akce: 10. Června 2017 19:00
Pravděpodobné souřadnice: 49.2176N 15.8795E

Případné změny si prověřte na webu akce Autorské čtení z knihy Bipolární, ale pyšná